2016-01-01 00:00

POVÍDÁNÍ O ČAJI


Čaj...je kultura skrytá v nápoji.

Má mnoho chutí a je velmi obohacující.

Zasedáme k čaji...chceme-li zvolnit tempo, pijeme ho s přáteli a sdílíme tak společně čas.

Připravujeme ho s potěšením a radostí.

Louhujeme lístky čajovníku v horké vodě a pozorujeme jejich rozpínavost.

Nadechujeme tu vůni stoupající nahoru a musíme být alespoň trochu trpěliví, abychom dostáli svého vytouženého cíle...a v této chvíli čekání je ukryto tajemství čaje.

Čaj umí hýřit barvami a lístky znají kouzla z dílen čajové alchymie.

Mohou být bílé, žluté, polo-zelené i černé...záleží na tom, jak moc se roztančí některé molekuly listu a ten pak pozmění svůj charakter...

...zůstává sobě věrný...

...jen pozmění svou chuť k naší chuti a svou barvou je darem krásy pro oči.

 

Čajovník je stálezelený...a velmi starý čajový král. Narodil se někde v jihovýchodní Asii, no dnes už ho známe všichni.

O jeho původu znám jednu japonskou legendu, která praví, že svatý muž přišel kdysi dávno do Číny.

Chtěl přivést lidi a národy slovem i příkladem k radosti, kráse a štěstí ducha.

Boží milost chtěl prokázat pomocí půstu a bdění a tak jen žvýkal listy a noci měl bezesné, protože nespal, jen se modlil.

Po dlouhé době bdění a půstu byl docela přemožen božím spánkem. Když se probudil, zjistil, že porušil slib, vždyť přece nechtěl spát a pojal ho veliký žal a touha se kát.

Obvinil svá oční víčka z toho, že se zavřela a on usnul a aby se to už nikdy neopakovalo, odřízl si je a zahodil na zem.

Když se druhý den vrátil na místo své bolesti, zjistil, že z jeho víček vyrostl stromeček.

Ochutnal jeho listí a chuť spát nadobro zmizela.

 

A tak vznikl čaj, nápoj z úchvatné rostliny, která zapuzuje spánek.

Nápoji zvanému zelený čaj se říká také „pravý“ čaj.

Nejpodobnější čerstvému, přírodnímu čaji je avšak čaj bílý. Nevyniká tolik barvou, je to spíše „delikatesa“. Je pouze sušen, takže zachová většinu své „vlastní“ chutě.

Ten náš „pravý“ čaj je ovšem už napůl zpracovaný, fermentovaný. Lístečky se po sběru musí lehce „porušit“ - posušit, popražit, napařit horkou vodní párou...v Číně a v Japonsku jsou na to mistři.

Čaj černý projede fermentací úplně.

A můj oblíbený Pu-Erh dokonce dvojitou!

Mají proto výraznou barvu od zlaté až k tmavě hnědé. A také výraznou vůni. Mnohem výraznější, než čaje bílé, nebo zelené.

No a právě díky onomu „roztančení molekul listu“, má vyšší obsah kofeinu. Někomu rád nahradí černou kávu a někomu zase ne :-)

A umí prý pozvednout náladu k radosti! Ha!

Ještě něco k mému oblíbenci. Čaj Pu-Erh je známý i pod svým původním názvem, který zněl „Čaj císařů“. Obyvatelé starověké Číny by za jeho ochutnání dali nevím co. Ovšem měli smůlu, neboť byl určený výhradně pro císařův stůl. Jsem ráda, že dnes nám toto omezení nehrozí, byla by to obrsmůla :-)

Speciální bakterie - právě při lisování čajových lístků Pu-Erhu - potáhnou celý jejich povrch a nastartují proces fermentace na jejímž konci se ze zeleného čaje stane čaj černý (též zvaný červený), který pak v úplném finále získá doslova zázračné schopnosti :-)

A to jak chuťové(to je asi hodně individuální :-) ), tak i blahodárné pro naše tělo.

Už jste ho někdy ochutnali?

Samostatnou kapitolou jsou pak čaje ovocné, bylinkové či dokonce nálevy z koření.

Ačkoliv nejsou v pravém smyslu slova skutečnými čaji, neboť s čajovníkem nemají nic společného, mohou být pro nás velmi lahodné a dá se s nimi doma velmi dobře experimentovat.

Zkuste si sami namíchat svůj ovocný čaj, ať už z ovoce čerstvého, nebo sušeného, přidejte ibišek, nebo si dopřejte více jahůdek či jablíčka, vše dle vlastní chuti.V létě v horku je tolik osvěžující, když je studený.

A taková meduňka ze zahrádky, pomůže vám lépe usnout a uklidnit rozbouřené emoce :-)

Variant k našemu čajovému pochutnání je mnoho. Každý si můžeme najít to své a radovat se z tohoto úžasného čajového potěšení.

 

© Pavlína 2016