2017-01-01 00:00

TOTALITA


      Z pohledu našich dětí patřím bezpochyby ke generaci dříve narozených. Přesto jsem nestála normalizační fronty na mandarinky, ani marně nesháněla toaletní papír. Na to jsem z pohledu mých rodičů moc mladá.

      Narozená na hraně zlomu režimů si pamatuji svůj pionýrský šátek z dětství, sametovou revoluci v televizi - to mi bylo dvanáct - a rozžatou svíci ve svých rukou, když jsem se v sedmnácti letech nechala pokřtít.

      To, jaký život v totalitě komunistického režimu skutečně byl, znám z vyprávění a filmů. Bezpochyby to nebylo vůbec lehké a jsem daleka toho tuto těžkou, a pro mnohé tragickou dobu, jakkoliv zlehčovat. Ale nemohu se ubránit dojmu, že se za těch necelých třicet let, které od převratu uplynuly, zase tak moc nezměnilo.

      Můžeme svobodně cestovat po celém světě? Samozřejmě, když na to máme. Mohou naše děti studovat, cokoli si přejí? No jistě, pokud nám nechybí peníze v rodinném rozpočtu, vyberou-li si nákladnější obor. Můžeme svobodně dělat to, co nás skutečně baví? Bezesporu, pokud nás to uživí. Je možné oblékat se a bydlet podle svého vkusu a představ? Jak je libo, nikdo nám v tom nemůže bránit, pouze fakt, máme-li hluboko do kapsy. Totalitní ideologii postupně a nenápadně, avšak důsledně, vystřídala totalita peněz.

 

      V jedné věci jsou si však všechny totality podobné. Učí člověka vynalézavosti, donutí ho často jít až na hranu nebo si sáhnout na dno, ale každopádně dokážou z lidské bytosti dostat maximum a věřím, že nás přes všechna omezení mohou posunout vpřed.

      O tom výmluvně svědčí nejen nařezané noviny na záchodě při výpadku výroby komunistických papíren. Ale i úžasné letní pionýrské tábory, kde hrstka nadšených pedagogů dokázala pod rudý šátek skrýt hry plné skautských zásad a svobodomyslných principů. Stejně jako prázdniny u babičky v bungru z vrbiček okolo rybníka, kterému se žádné moře nevyrovnalo. Zrovna tak v naší nové úžasné době neomezených možností lze dělat práci, která nás skutečně baví, třebaže se tím ony neomezené možnosti kvůli nedostatku příjmů mohou značně omezit. Díky tomu však zjistíme, že bazary a půdy často skrývají poklady a že i prázdniny pod stanem mají své kouzlo. Návdavkem je bezpochyby bonus v podobě uspokojení z dobře vykonané práce, která nás skutečně naplňuje. Nezřídka se pak stane, že se dostaví i finanční úspěch jako prémie za upřímné snažení a vytrvalost.

 

      Z toho vyplývá, že skutečná svoboda je úplně někde jinde, než v nastavení režimu. Prožíváme-li svou vnitřní svobodu, přestanou pro nás omezení vnější totality platit. Ať vládne komunismus nebo kapitalismus, skutečnou svobodu v podobě čisté myšlenky člověku nikdo vzít nemůže. Skutečný poklad zlatavého západu slunce je zadarmo. A skutečné a pravé bohatství, pramenící z upřímného mezilidského vztahu, ve kterém – byť na nepatrný okamžik – zableskla jiskra lásky, nelze zkonfiskovat ani zdanit. Ale je možné ho kdykoliv svobodně získat, rozmnožit a rozdávat dál.

      Tak ať všichni nacházíme a se stále otevřenějším vědomím sdílíme svůj skutečný poklad v tom novém roce 2017...

© Kamila Parsi 2017