2015-01-02 00:00

SLOVNÍ GULÁŠ VAŘENÝ OD SRDCE

S perem v ruce mi vždycky bylo moc dobře. Moje grafomanské sklony se začaly projevovat poměrně záhy, kdy jsem jako malá holka začala navážno sepisovat svoje první básničky a na hodiny slohu jsem se těšila jako štěně na novou kost. Byla jsem schopná trávit hodiny přemýšlením nad tím, které slůvko je to pravé a brala jsem se hrozně vážně. A to mi jaksi zůstalo dodnes…

Často mi připadá, hlavně u veršíků, že některá slova k sobě patří už od nepaměti a mě se pouze podařilo je vytáhnout z hlubin vesmíru a správně je vedle sebe poskládat. Baví mě si se slovíčky hrát a škádlit je navzdory gramatice, stylistice, tice…

Zároveň mi nikdy nešlo na rozum, jak může někdo být spisovatel z povolání. Představa jakékoliv literární činnosti provozované pod tlakem časového termínu nebo v mantinelech předurčeného tématu mě vždy děsila. Prostě něčeho takového bych nebyla schopná a před spisovateli, kteří sednou a napíší, hluboce smekám.

Mně slova padají do duše jako déšť a teprve když je z nich pořádná horská bystřina, mohou začít zpívat svou cinkavou melodii přes oblázky života. Ale ten déšť si nelze vynutit. Buď prší nebo ne.

Ze stejného důvodu budou jakékoliv moje příspěvky do tohoto kybernetického moře slov kusé a nepravidelné, ale snad o to upřímnější. Přesto doufám, že některá z těch občasných spršek slov příjemně osvěží něčí dušičku a provoní den čerstvým závanem rozstříknutých kapek.

Stejně tak upřímně bych si přála, aby náš kořeněný guláš obchodu, dobrodružství a poetiky provoněl a zpestřil nejedno pošmourné zimní odpoledne třeba právě u Vás doma. Pak by ty kapky potu při jeho vaření nebyly zbytečné…

Ani v nejdivočejším snu jsem si nepředstavovala, že se jednou budu věnovat obchodu s kořením. A to mě na životě právě baví – vždycky dokáže znovu a znovu překvapit něčím novým. Tak jen doufám, že i pro Vás budou naše dobroty do talíře i na papíře příjemným překvapením a že se k nám budete rádi vracet.

Už se na naše „setkávání“ moc těším…